Vladimir Bartol - Alamut
vydáno v Lublani 1938
český překlad 1946 J. Závada (zkrácená podoba), znovu v novém překladu Albatros 2003 (překlad A. Kozár, doslov prof. Igor Grdina)
Vladimir Bartol (1903-1968) 
Alamut- román s historickým pozadím pojednává o démonickém vůdci muslimské sekty asasínů z 11. století, v horských údolích Elbrusu si vybudoval mohutnou pevnost Alamut, odkud vede svatou válku proti turecké moci; postupně vychová skupinu fanaticky oddaných bojovníků (fedaiů), kteří jsou ochotni kdykoli za něj položit život; vůdce Hasan Ibn Saba (persky Hasan e-Sabbáh) je motivuje omamnou vidinou příchodu do ráje (hašišové kuličky a zahrada rozkoší v blízkosti Alamutu). Autor podává dokonalý vhled do myšlení vůdce sekty, hierarchie moci konfrontované s prostými přáními obyčejných věřících, jejich touhou po lásce a pravdě. Podává život tehdejších Íránců jak v historických souvislostech, tak také filozofických, náboženských a kulturních (nedílnou součástí románu jsou básně vůdcova druha z mládí Omara Chajjáma, které jsou známy i z českých výborů).
Do světa prorazil Alamut až v 80. letech 20. století, byl vydán již v celé řadě jazyků a stal se nejpřekládanějším slovinským románem vůbec; bývá často vnímán také v politické rovině v souvislosti s událostmi kolem Usámy bin Ládina, ale hlavní postava bývá často srovnávána i s jinými diktátorskými typy: Hitlerem, Mussolinim či Stalinem; politická rovina však není jediným důvodem úspěchu textu: výrazně se o něj zasloužila také čtivost a mnohovrstevnatost textu, je psán moderně s hlubokým cítěním psychologie postav.
Román vyšel v listopadu 2003 v nakladatelství Albatros.
Výňatky z recenzí:
„Kdyby Usáma bin Ládin neexistoval, musel by si ho Bartol vymyslet. Jeho mistrovské dílo, román Alamut, vyšlo roku 1938, ale zdá se, jako by byl napsán před dvěma či třemi týdny, tolik je v něm prorockého.“ (André Clavel, L‘Express)
„Kdo chce pochopit úspěch strategie vůdce Al Kaidy, musí si přečíst Bartola. Jako kdyby samotný Usáma bin Ládin vykoval nejmocnější pěst své organizace až poté, co si přečetl Alamut.“ (Bernard Nežman, Mladina)
Vladimir Bartol vykreslil strašlivý portrét starce z hory. Perského Caliguly, Lucifera džihádu. A metody, které popisuje, jsou doslova takové, jaké používá i současný fundamentalismus. „Fedai je připraven se slepě obětovat. Pokud při vykonávání nějakého úkolu zemře, stane se mučedníkem,“ říká Ibn Saba. Jeho doktrína praví: „Nic není skutečné, vše je dovolené.“ Jeho tajemství je strach jedněch, nesmírné šílenství druhých. Jeho politika: blafování, mystifikace, lest. Jeho zbraně: „ďábelská inteligence, která pramení z detailní znalosti lidských slabostí.“ Jeho sen: „budit strach v jakýchkoli cizích vládcích.“ Jeho síla: odcizení lidí, neboť čím nižší je vědomí skupiny, tím větší je její zápal.“ Mládenci, kteří touží bojovat pod bílým praporem Hasana Ibn Saby musí doslova „milovat smrt.“
Je Alamut orientální pohádka? Zábava? Sen? Vůbec ne, je to neúprosná obžaloba fanatismu, v níž Vladimir Bartol odhaluje podvodné sliby někdejších a dnešních diktátorů. Jeho román z 30. let minulého století budí dojem, jako by byl napsán před několika měsíci. Strašlivé.“ Le Temps des livres, 17. 11. 2001
Další info:
www.zalozba-sanje.si
Článek Kamila Valšíka ze serveru www.iliteratura.cz