Iztok Osojnik
(nar. 27.7.1951 v Lublani) Básník, spisovatel, esejista, překladatel, malíř, scénograf, Osojnik napsal celkem 15 básnický sbírek, z nichž uveďme ty z posledních let; jsou to Tesaný kámen (cena Simona Jenka, 1995), Pohlednice pro Darju (1996,) či Spleen Berlína (1999). Dále je autorem tří románů, publikoval též v angličtině nebo japonštině. Vybrané texty jsou ze sbírky milostné lyriky Pohlednice pro Darju (1996) a nejnovější sbírky Temný červenec (2001).
Dead poet‘s society
byl jsem na parnasu. v teniskách.
a jenom v krátkých kalhotách.
v osm večer jsem stanul na holém vrcholu.
a mezi skalami. zíral do všech stran.
lezl po špičatých balvanech.
pichlavým křovím jsem prolezl mezi kozy.
hluboko za mnou v delfském jícnu
apollonův chrám zářil ve večerním přítmí.
našel jsem sotva zřetelnou starodávnou stezku.
vytesanou do kamene. šelest trav. kozí bobky.
a zpocené tělo. v tichu jen vítr šuměl.
vrátil jsem se do údolí. zamyšlen. prochladlý.
rozněžněle snil o tobě. jak dávný řecký
hrdina. pozoroval horu. a uvnitř tiše zpíval.
Kavala
dva tisíce let po svatém Pavlovi se dívám
na stejné kopce. stejné moře naráží do zrnité žuly.
smutný sedím v padajícím šeru u čaje.
láska je prostá, ale zázračná propast.
pavel kázal o kristu a kříži. o
tajemstvích, jimž podléhali lidé
později za to házení lvům. fraška a
tragédie. dvě strany lidského stáda.
odpověď neznám. v přístavu,
mezi loďmi a křikem holubů
naslouchám naší tiché společné tváři.
když se všední s mořem historie slévá do
nepochopitelného slepence. na konci nehybného večera
s láskou myslím na tebe, něžný, milý můj poklade.
Evropská vesnice
Průměrný Evropan posílá ve dvě v noci
hvězdám nad svou vsí milostné dopisy.
Na hlavu otočený starý kozel si stěžuje,
že neumí být ještě extravagantnější.
Experimentuji s tebou, pomyslel si pán Dnes.
Černý havran pod bělostí nahé žárovky.
Kolem hlavy mi letí ryby bez křídel, sedm tisíc
Swedenborgových ryb z nejvyššího nebe nad Notraňskem.
O tom jednou někdo napíše esej.
V dálce přes starý rakousko-uherský
most u Prestranku duní vlak.
Jak daleko to je od supermarketů v Americe.
Žlutý svit rána v plavé kytaře mého počítače,
skleněná řeka obryně, která s nebem nad vsí
plyne mou duší,
ale nic mě netrápí, i kdyby byla třeba třikrát taková
a pohltí nebe a noc
a mé malé štěstí, které někdy není větší než pár veršů básně,
díky níž jsem pak úplně v pohodě.
Istanbul
veliká kavárna jako celý svět, kde všechno
míjí v minutách a staletí přetrvává totéž.
pečené ryby, sarma, papriky a káva,
ve starodávném paláci chladím vzpomínky čajem.
holubi piští nad tankéry. do kýče
stepané zlato. a lustry z čech
cinkají ve středomořském větříku, bospor se
leskne ve slunci. kamkoli se ohlédnu, my dva.
na dně, mezi vykořisťovanými dětmi. nebo
vysoko nahoře, kde minarety, památníky
univerzálního zločinu, protínají nebe.
jsi měsíční záře, jež se rozlévá po hemžícím se orientu.
oživující mrazení. protáhlá melodie. větvoví.
a já? já… jsem… tajemné kořeny.
Zrození
cypřiš.
modravý anděl vstává z rosy.
kučeravou hlavičkou ospalou pozvedne
vlhké bříško z šálku noci.
zlatovlasá pohádka.
brouček. hebká kočka protáhne
pod kožíškem svalnatý bok,
připravena v každé chvíli na divoký skok do života.
zrozena v upocené, slané pěně. v nahém
vzduchu, ve víru ranního chladu,
jiskřícíma očkama mžourá do světa okolo.
meruňka. cesta a cíl,
odhalený v anonymitě. milé kotě,
princezno má. a uskutečněné dalekosáhlé mé sny.
Hommage a Paul Celan
nakláním se z mostu nad seinou. pozoruji klobouk,
který řeka pozvolna odnáší k jihu.
tam kdesi ve střední evropě na smyté
ženské stopy v písku padá sníh.
proč? proč šedé barokní fasády tak
chmurně civí na rozervaná srdce? je tady
příliš špatného vína, málo prudkého, zlatého
slunce, šťastné bezstarostnosti, která na ruinách
tesaného kamení vypráví o vědomí a zralosti let?
ó, střední evropo! šedá. a chladná jako led.
ale teď? rozjitřená? křižovaná. a jako archivní víno
když darjo po vlahém písku běžíš a moře
líně svým slintavým jazykem olizuje naše
stopy. nekonečné díky afrodito!
Cluj-Napoca
Polož si mě na srdce jako pečeť…
vždyť silná jako smrt je láska.
(Píseň písní, 8,6)
sedím na posteli. příjemně unaven. bos
dívám se na televizi. belgie střílí na branku.
kdesi v 16. století jakýsi číňan míchá tuš.
pod vápencovou skalou. porostlou bambusem.
otevřený atlas světa. útok anglie.
stadion se otřásá nevolí. pak, když jsme
mluvili po telefonu. úd mi ještě dlouho tyčí vzhůru.
v duši rilkův anděl. v přísném pohledu něžný mrak.
jemný pohyb do srdce. vodopád na okraji paměti smývá z
ulic poničené útržky příběhů. se svázanýma rukama je zápas
vždycky ztracen. s muzeem v duši nelze tančit vesmírem.
po přechodu ke svobodě. na obě strany: gotika, baroko.
promnu si oči. to není pravda: po pláži za hotelem
chaoticky jasně motýl v doprovodu andělů letí.